Afghánistán - článek

Afghánistán - článek

Když se sejde zajímavé téma a skvělý přednášející, vznikne z toho celkem překvapivě, naprosto dokonalá přednáška. Ve středu 19.11. jsme právě jedné takové byli účastni. Do Hradce Králové zavítal vojenský kaplan P. Jaroslav Knichal, který se podělil o zkušenosti a zážitky ze své mise v Afghánistánu.

V úvodu jsme se dozvěděli pár základních informací o této zemi. Překvapivá pro mě byla informace, že dříve byl Afghánistán prosperující zemí. K poklesu životní úrovně došlo poté, co se pomalu k moci dostávalo hnutí Taliban. Úkolem spojeneckých sil na území Afghánistánu je především ochrana civilních osob, například inženýrů, stavařů, kteří pomáhají v Afghánistánu budovat a opravovat školy, přehradu a podobně, a snaží se tak dostat Afghánistán zpět k civilizovanému a prosperujícímu životu.

V další části přednášky už ale došlo i na informace, jak se žije na základně Bagrám. Ve zkratce řečeno, život je tam nelehký. Krušné byly hlavně počátky, kdy se základna teprve opevňovala. Nezřídka se stávalo, že střepiny z dopadnuvší rakety proletěly až čtyřmi ubikacemi. Proto mi přijde obdivuhodné, že někdo po takovéto situaci  ještě mohl usnout. Až postupem času docházelo k opevňování pytli s pískem, místy dokonce i betonovými bloky, které střepiny eliminovali. K těžkým podmínkám je nutné přičíst i fakt, že teploty v létě stoupaly až k +50°C, k tomu úmorný žár slunce a neustále se vznášející nejistota, kdy zase dopadne další raketa… Úkolem P. Knichala je, nejen sloužit mše a modlit se, ale i vytvořit z vojáků „dobrou partu“ a být nablízku vždy a všem. O tom svědčí fakt, že otec Knichal pořádal během svého půlročního působení na misi mnoho sportovních a kulturních aktivit, jako třeba turnaj ve fotbale, různé běhy (které prý nejvíce ocenili američtí vojáci, kteří s českými vojáky sloužili na základně Bagrám, inu, asi je tu znát vliv Forresta Gumpa), ale i třeba jen takové posezení u kytary. Dále P. Knichal zavedl knihovnu a postupně ji plnil nejen knížkami, ale i CD s českými filmy. Mezi smutné povinnosti P. Knichala patří i to, že zde v Česku jezdí oznamovat rodinám, že jejich syn se již z mise nevrátí…

Co mě překvapilo, ale i potěšilo, byl fakt, jak se otec Knichal zapojuje do života na základně. Povinné střelby, cvičení, v tom všem spojuje svůj život s běžnými vojáky a tak se může posílit vztah a následné důvěra vojáků k P. Knichalovi. Otec Knichal se již zúčastnil čtyř misí a to v Iráku, Kosovu a dvakrát v Afghánistánu. Na další misi, ač by chtěl, už nepojede.

Ve všech, kteří se zúčastnili přednášky, zanechal skvělý dojem a myslím, že si spoustu z nás až teprve teď uvědomilo, co znamená služba vojáka a jak bychom si vojáků měli vážit..